Jak to všechno začalo
Tak začalo to tím že si panička přála velkého psa. Ale jak to tak bývá, její mamka jí ho nechtěla dovolit, protože už mají doma jorkšírského teriéra. Ale ten už byl starý a nemohl dělat všechny ty aktivity jako dříve. A panička chtěla také nějakého ochránce a nejlepšího kamaráda. A tak pořád zkoušela, přemlouvala, slibovala ... až konečně dostala tu vytouženou odpověď
ANO!!
Pod podmínkou že se o malou fenečku bude starat jen a jen sama a bude jí platit potřeby ze svého kapesného. Tak začali s mamkou listovat Encyklopedii psů od pana Dr. Bruce Fogleho. A tehdy to začal, panička si založila mojí stránku ve všech knihách o psech. Ehm mojí stránku, spíše stránku kde byl maďarský ohař krátkosrstý. Ale hned rozhodnuto nebylo. On byl totiž na řadě ještě výmarský ohař, italský ohař a chodský pes. Chodského psa paničky mamka pak "škrtla" protože má dlouhé chlupy a bylo by po bytě moc chlupů a je to spíš pes k domku a ne do bytu. Italský ohař se "škrtl" jako druhý. Nedal se totiž sehnat. Tak sem pak zůstala na řadě já a výmaráček.
Pak tedy panička začala hledat inzeráty kde by nabízely štěňátka maďarského nebo výmarského ohaře bez PP. Ale v novinách a časopisech o psech nic nebylo ... tak panička zapla počítač a ...... zadala: maďarský ohař krátkosrtrý inzerce. A na jdedné netové inzerci bylo: Zadáme štěňátka maďarského ohaře krátkosrstého bez PP po rodičích s PP. Tábor. (mno takhle přesně to asi nebylo ale to je jedno ne? 
) A dole byla moje fotka!! No na tý fotce sem byla ještě s bráchou a ségrou. Ale panička jak nás viděla, nemohla mi odolat!!
Ale problém byl, jak se dostat do Tábora. Paniččině mamince se to nějak nezdálo ale přeci do mého tehdejšího domova zavolala. Majitelka mojí pravé maminky byla moc příjemná a dohodli se s paniččinou mamkou na ceně, že 10.3. se sejdeme před IKEOU v Praze!!! To má panička s mamkou blízko a už se na mě těší. 10.3. jela moje panička s mamkou před IKEU a vyhlížely mě. Pak mě moje panička zahlédla jako první. Paniččina mamka se ještě něco domlouvala s paní co mě přivezla. Panička si mě hned vzala do náruče a já jí olízla. 
Od té doby žiju vesele se svojí paničkou Karolínou (14) a její mamkou a ségrou v Rakovníku na sídlišti. Někdo si možná řekne že pro ohaře neni na sídlišti žádný život. Ale to se šeredně mýlí. Hned za naším panelákem je pole kde po půl kilomretru je zahrádkářská kolonie kde máme zahradu a chatu a ještě kus dál je hned cvičák kam chodím cvičit každou sobotu se cvičitelem, a s paničkou tam můžem chodit ještě kdý chcem. A na druhé straně baráku je louka kam chodím chytat frisbee a koupat se do potoka. Tak řekněte co víc si můžu přát? 
